Cesty

Strašně moc musím poděkovat lidem, kteří mi pomáhají. Táta s mámou to nestíhají, tak to musím udělat já! V posledním měsíci nám nejvíce pomohli lidé organizující galavečer čáslavského sportu beneficí pro mě a pak naše reprezentantky singlířky, které napekli čepice a napletli kremrole! Vybrané peníze jsem zatím neroztočila, ale táta jede spolu s tátou Izabelky Danem na SMA konferenci do Kalifornie, tak snad něco nového přivezou!

Mám krásný zelený auto, který je přesně přestavený pro mojí potřebu. Auto je opravdu moje, je to napsané v nějakým papíru, co už možná Bořík pokresil. On kreslí všude. Doma je každá stěna legálem. Jinak je tomu opravdu tak, jsou mi tři roky a mám svou první dodávku! Mám v ní rampu, po které můžu zajet dovnitř a tam se nechat připásat. Vevnitř je to taky trošku přizpůsobený, a to proto, abychom mohli sedět vzadu v kroužku a mohli tak kdykoliv společně zakašlat. Když jedu sama můžu využít předního sedadla, které je otočné směrem ven tak, aby se líp nastupovalo. Už nějakou dobu jezdíme s dodávkou po Praze, ale to není ono. Až teď jsme ji vyzkoušeli na dlouhou jízdu do Liptovského Mikuláše a byla to neuvěřitelná pohoda. Navíc mi auto polepil kamarád Kuba Proks krásnýma žabkama, takže jsme všude pěkně vidět. V Mikuláši jsme fandili Vávrovi a stejně to nestačilo, což je škoda, ale zmrzka na náměstí byla dobrá a Bořivoj si lebedil, jakou tam mají dobrou minerálku z kohoutku. Hodně mi pomáhal můj nový asistent Ludvík, který mimochodem umí nej palačinky a proto doufám, že mi je bude dělat pravidelně ;)

Nově se snažím chodit s esemačkou Izabelkou plavat. Má nás super instruktorka Katka, která mě učí dýchat do vody. Já jsem bohužel věčně nemocná, takže jsem za poslední dva měsíce byla jen dvakrát. Snad to bude brzo lepší, protože potřebuju vyzkoušet nový plavecký brýle!  Růžový nebo fialový toť otázka… Jinak mám nový náušnice a sou dost dobrý.

Koukám na Winx a je to fakt super bomba! Máma z toho šílí! Táta rezignoval a čumí se mnou! Takže pro ty, kdo to sledujou, jsem Bloom! Tedy někdy jsem Pixís a to mámu s tátou štve nejvíc, ony totiž pixinky vydávají jen citoslovce a já tak dokážu komunikovat klidně půl hoďky. Kikí, ká, mimí, ko, pí, kí, ééé J!!! Prostě zlobím, jak to jen jde.  

Bez vozíku už teď nedám ani ránu. Mám tam zase novou sedačku! Je to zase o kus lepší. Táta pořád něco upravuje, až jsem z toho trošku šílená. Je ale pravda, že je to vždycky o chlup lepší! Chtělo by to ale vyšší rychlost a nějaký to odpružení do terénu. Chci stíhat kluky v ulici to zaprvé a zadruhé pán v servisu se diví, že mám všechny šrouby povolený. Měl by se projet po zahradě a viděl by, jak by byl naklepán! Jako řízeček od prababičky, který miluju úplně nejvíc! No a pak už jsem taky normálka přetrhla HeadPod. Nejradši jezdím v předklonu a hlavu mám těžkou, jak v ní mám hodně starostí! To je velkej nápor na čelenku z děravé gumy. Zatím čekáme na novou součástku a hned jsme taky objednali celý jeden náhradní HeadPod.

Občas mám docela strachy, že mě někdo někde nechá. Dost mě to rozčiluje a tak, když zajde máma nebo táta za roh musí zpívat, abych věděla, kde jsou. Chtělo by to nějaký komunikátor.

Nakonec pár tipů na výlet pro vozíčkáře. Jestli se nebojíte tak můžete vjet dovnitř vodostřiku v Liptovským Mikuláši, klouže to, stříká to, jen tak  tam nikdo nevleze ;). Krásný výlet je taky autem na přečerpávací elektrárnu Čierný Váh! Tam se to dá hodně rychle smažit a s parádním výhledem!

Na okomentované fotky koukněte zde!