Utah, Idaho, Montana, Wyoming
Léčivé horké prameny
V Salt Lake City jsme začali naši cestu po léčivých koupačkách! Nejdřív jsme vyzkoušeli Velké Slané jezero. Byl to obrovský zážitek hlavně kvůli tomu kvantu mušek, které jsou na pláži. Abychom vůbec došli do vody, musel mě táta přenést hodně daleko ve velikém vedru a hrozně u toho funěl. Prošli jsme kvantem much a už jsme seděli v jezeru. Jenže ouha voda byla tak slaná, že mě to začalo strašně pálit. Bořík začal taky řvát, a tak jsme museli z vody. Na břehu jsme však nenašli naše věci! Byli tam jen takové černé haldy. Když jsme se k nim však přiblížili, začali se z nich zvedat mušky a my objevili naše ztracené věci. Táta pak říkal, že si takhle nějak představuje peklo. Já jsem ho párkrát viděla v pohádce, a tak si myslím, že si trošku vymýšlí!
Další koupací místo jsme našli až ve státě Idaho. Byli jsme na sebe pyšní, protože jsme našli horké prameny, kam chodí jen místňáci, kteří jsou potomci původních Indošů. V sezóně se tam tedy také zastavuje dost jiných lidí, protože proplouvají kolem na kruzích. Jeden z místňáků nám přinesl utrženou větev divokého oranžového rybízu. Velká dobrota to byla. Střídání studené a horké vody mě pěkně prokrví a navíc se mnou táta plave, takže si zacvičím. Protahování je v horké vodě taky míň bolavé, takže to má spousta výhod.
Idaho je pěkná země se spoustou hor. Pár dní jsme spali u jedné paní v moc pěkném domě kousek od města duchů Bayhorse hned u řeky Salmon a poslouchali, jak řeka šumí, jak kdákají divoké husy a vítr fouká. Kus té řeky jsme si spluli na čluníku, Bořivoj se strašně bál, ale já jsem Nebojsa, takže to byla legrace. Miluju i ledovou vodu, a tak jsem si ve vestě, kterou jsem měla půjčenou, vyzkoušela plovat v proudu. Další nedalekou koupačkou bylo horské jezero, které bylo dosažitelné jen teréňákem. My jsme se tam taky nějak vyškrábali a to hlavně proto, že jsme nevěděli, že bychom tam vyjet nemuseli. Bylo to móóóc krásný. Dali jsme tam oběd s koupačkou a báli se, že na nás vyskočí medvěd.
Po trase směrem do horského srubu v Sun Valley, který nám zapůjčili kamarádi Vávry, jsme narazili na další termální koupání. Opět to bylo pár vyskládaných kamenných jezírek v ledové řece, do kterých ze svahu tekla vařící voda. Tohle koupání si strašně užívá i Bořivoj, který vodu jinak zvlášť nemusí. Nahřáli jsme se takovým způsobem, že jsme se dali na další zastávce zmrzlinu a, protože se rychle oteplilo, troufli jsme si na další vyhlášené horské jezero. Jezero se jmenuje Červenorybí a skončili jsme tam na psí pláži. Koupačka byla hodně osvěžující a my tam pobouřili pár puritánů, protože jsme šli s Bořínem na ostrouše. Naštěstí v tom byli psi s námi…
Ve Slunečném Údolí nás krásně přivítali a my jsme hned další den vyrazili hledat léčivé prameny. Tentokrát nám to dalo nejvíce úsilí, ale odměna byla veliká. Poskládané kameny, horský potok a nejteplejší voda byly slastné a krásně mi protáhli nohy. Krásně jsme si v tom údolí odpočinuli a moc se nám nechtělo na poslední dlouhý přejezd do Montany.
Přivítání v Bozemanu bylo, jako kdybychom přijeli domů. Jsme tu již skoro týden a moc si užíváme pohostinství mámino americké rodiny a procházky po okolí. Viděli jsme vodopády. Byli jsme v Yellowstonu na bizonech. To jsem zrovna jela u spolujezdce na tátovi a měla ruku z okna, když nám jeden obří samec vlezl před auto a koukal se na nás svýma obříma očima! Máma jen prohodila: „já se bojím, co mám dělat, vždyť máme červené auto?!“ To já jsem se nebála, jsem přeci Nebojsa, ale ruku jsem pro jistotu rychle dala do auta. Bizon se podrbal o ceduli a spokojeně odešel na čerstvou travičku. Také jsme se zastavili u odborníka na výživové doplňky a nakoupili věcičky, které jsou u nás těžko k dostání.
Místní nám řekli, že v Montaně jsou termální koupačky už moc vařící a tak jsme si zaplavali radši v bazénu. Zítra se chystáme ještě jednou do Žlutéhokamene na gejzíry. Dál už nás čeká jenom město, odkud lítají letadla do Zbuzan. Už se na Vás těšíme!