Moře

Táta s mámou mají v létě ještě míň času než normálně. Proto nemají čas psát na mé stránky, co jim diktuji. Můžu jim to připomínat horem dolem a vždycky u toho večer vytuhnem. Školka není a výletů je naopak spousta. Musím si to venku, než budu zase v zimě zavřená, pořádně užít! 

Jen co táta přilétl z konference, už jsme byli u strejdy Vávry na tom jeho bíčbaru. Píseček i půjčovna kajaků mě úplně nadchla. Rozhodla jsem se stát se kajakářkou. Už se těším, až zase vyrazíme na vodu.

Tou dobou na začátku prázdnin doma začala vedra a máma se rozhodla, že jedeme do Chorvatska. Další den jsme byli na cestě a pak že je potřeba plánovat. Naštěstí se k nám opět připojila Toňa. Bez ní bych to asi jen s mamkou a taťkou nezvládla. První den jsme strávili u tátovy tety v Domašíně, kde jsme našli ubytování na další den a tímto způsobem jsme dojeli až na hranice s Černou Horou. Pár ubytování bylo parádních, ale relativně často se stávalo, že ubytování nebylo přístupné pro mého žluťáka. Schodové překvápko opravdu nemáme rádi, zvlášť když nám někdo řekne, že tam schody nejsou. Můj žluťáček potřebuje každý den trochu šťávičky tak, abych mohla pořádně řádit. Proto si příště kromě mobilních nájezdů bereme i prodlužovačku!

Moře mám ráda opravdu strašně moc, a tak jsem se koupala i několikrát denně. Máma na mě první dny volala: „Boženko, už pojď z vody!“ A já na to: „ Víš, mámo, já to asi dneska přeženu!“ No a pak jsem to přeháněla každý den! No, po obědě jsem si skoro vždy pěkně zdřímla, což normálně nedělám, ale další den jsem to zase mohla v moři přehnat. Při poslední zastávce na koupačku u moře jsem to přeháněla tak dlouho, až jsem se musela nahřívat 10 minut na rozpáleném asfaltu. Snažili se mě zvednout, ale já chtěla jen otáčet jak na grilu.

Každý večer táta s mámou vybírali, kam pojedeme dál a čirou náhodou jsme si vzpomenuli, že zrovna kousek od nás jsou na ostrově naši kamarádi. Tak jsme neváhali a přes moře vyrazili trajektem. Byl to super zážitek a ještě větší zážitek byla návštěva Josefa, Apolenky, Františky, Péťi a Zdeňka. Pěkně jsme si tam zablbli a hlavně ten Josef je takovej krasavec, že mi to až spát nedalo.

Celou cestu zpět táta vzal, i když pořád pršelo, na jeden zátah a já si spinkala s ventilátorem v houpajícím se sklopeném kočárku. Neustále si říkáme, jaké super auto to máme. Bez něho bychom byli pěkně nahraní.

Pár fotek od moře můžete vidět zde.

A co uvidíte příště? No něco z našeho výletu do Jeseníku!